Za vším hledej Pištu
Ještě před několika lety by mě nenapadlo, že se budu věnovat čemukoli, co souvisí se psy. Přivedl mě k tomu náš Pišta, pejsek plemene mudi. Pořídili jsme si jej s manželem jako nezkušení chovatelé a rodiče dvou malých holčiček s naivní představou, že budeme mít pohodového rodinného pejska, který nás bude s radostí všude doprovázet. Pišta pochází ze specifického prostředí slovenské salaše a už jako malé štěně byl velmi ostražitý a všeho neznámého se bál. Začali jsme s ním chodit na trénink, kde se naučil spoustu povelů a triků. Ty nám ale byly k ničemu, protože jsme potřebovali něco úplně jiného - naučit jej, že ne všichni lidé a psi jsou nepřátelé a že je s námi v bezpečí.
Když mu bylo 6 měsíců, zranil jej v lese kanec a Pišta málem přišel o život. Jeho strachy se prohloubily a Pišta se bál všeho, co se hýbalo. K tomu se přidalo několik nepříjemných setkání s cizími psy a z Pišty byl uzlíček nervů, který byl sice doma úžasný mazel, ale na procházkách působil jako největší agresor z okolí.
První pokroky
Naštěstí jsem poznala skvělého trenéra Roberta Zlochu, který nás nasměroval na správnou cestu. Začali jsme vidět první úspěchy naší společné práce a já jsem se začala intenzivně zajímat o pozitivní metody přístupu ke psům. Čím více jsem se věnovala samostudiu, tím víc mě to bavilo. Zjistila jsem, že pokud se ke psům chováme s úctou, respektujeme jejich potřeby, netlačíme na ně a prioritou je náš vzájemný vztah, vše jde najednou mnohem snadněji. Jsem zastánkyní respektujícího rodičovství a zjistila jsem, že se psy to jde dělat úplně stejně.
Poslední díl skládačky
V pozitivním přístupu ke psům, jak se u nás běžně používá, mi ale něco úplně nesedělo. Většina dovedností se učí za použití odměn, pamlsků nebo hraček. Často se tak postupuje i při odbourávání strachů, i když sebevíc citlivě a pomocí různých her. Z mého pohledu ale trénink někdy sklouzává k laskavé manipulaci, která strachy neodbourá a pouze psa naučí, jak by se měl podle svého páníčka v konkrétní situaci zachovat. V té době jsem četla několik knih od norské kynoložky Turid Rugaas a díky nim objevila norskou organizaci, která se zabývá vzděláváním v oblasti etického přístupu ke psům (Nordic Education Centre for Ethical Dog Trainers).
Ethical Dog Trainer
Absolvovala jsem jejich intenzivní kurz etického tréninku psů. Metoda, kterou jsem se naučila, vychází z dokonalého porozumění komunikaci, fyziologii i potřebám psa. Nesnaží se jej napasovat za každou cenu do lidského světa, ale dívá se na svět jeho očima. Buduje jeho sebejistotu a vnitřní motivaci a prioritou je welfare psa. Se spokojeným a zdravě sebevědomým psem se žije v našem lidském světě nejlépe. Porozumění psí komunikaci mi změnilo život – a Pištovi také! Své znalosti předávám dál, protože spokojený pes má úžasný vliv na to, jak spokojená je jeho smečka.
Proč pejsek štěká?
Trošku kontroverzní název jsem vybrala proto, abych předala dál jednu důležitou věc. I když je štěkání často vnímáno negativně, pro pejska je přirozené. Je to způsob jeho komunikace a vyjadřuje tak třeba radost, frustraci, strach nebo varování. Nemá smysl se na něj za to zlobit. Některá plemena štěkají víc než jiná a náš Pišta patří k nejuštěkanějším plemenům vůbec. Když se ale ze štěkání stane problém, je třeba zjistit důvod, odkud pramení a pracovat na tom, abychom jej odstranili nebo zmírnili. Snažit se zakázat štěkání samotné vůči psovi není fér a navíc je to neefektivní - je to snaha o odstranění důsledku, ale příčina přetrvává.